zahorovice

Další ze série soutěží TFA – tentokrát s velmi hořkou příchutí. I to ale ke sportu patří.
Tentokrát jsem se v sobotu 21. června vydal do Záhorovic u Luhačovic. Krásný areál, zámková dlažba, vychytané překážky. Účast soutěžících byla nižší, v mé kategorii 35+ jen 10 borců – ale jeden lepší než druhý. Vypadalo to na opravdu tvrdý boj.

Na startu mi chyběla nervozita i dravost. Bariéra nevychází podle představ, ale pneumatiky proskáču bez problémů. Hammer box zvládám, ale necítím jistotu. Přenesení kanystrů v pohodě, připravuji se na motání hadic – údajně moje silná stránka. Právě tady se pro všechny láme celá dnešní soutěž.

O tomhle úseku se vedly dlouhé rozhovory, jak nejlépe smotat hadici C v ruce. Tu zvládám v pohodě, ale jako první si vybírám hadici B a motání na zemi. Mám pevný střed a začínám motat… a v tu chvíli se všechno hroutí. Motání se mění v noční můru. Hadice se rozjíždí do šířky a marně ji cpu do bedny. Zoufalství, pocit ponížení...

Zbytek tratě – tahání pneumatiky, šroubování koše, převracení traktorové pneumatiky, která je velmi výživná – všechno je jen boj o to doběhnout se ctí.

Snad už nikdy nezažiji ten pocit, kdy ukládám hadici 36 sekund a dobíhám do cíle téměř se slzami hanby. Tento přešlap mě odsunul na 8. místo a připomněl, jaké to je, když prostě nemám svůj den.

Ale i tohle je součást cesty. Ne každá soutěž vyjde podle představ, ale z každého zakopnutí si odnáším zkušenost a motivaci zabrat víc příště. Už teď se těším na další výzvu – a tentokrát s hlavou nahoře.

Zapsal: P. Čech