Zprávou od spolubojovníka ze ZLŽH s otázkou „Co děláš v sobotu?“ začíná zajímavý příběh – příběh, který se odehrál v sobotu 11. října 2025 na středním Slovensku, ve městě Brezno, v rámci série soutěží Slovenské ligy železných hasičů.
Příběh, který se přede mnou odkrýval postupně – a který mě zase dostal až na dno.
Myslel jsem si, že už mám něco naběháno. Ale teď už vím, že vůbec ne. Jiná pravidla, jiné překážky, a hlavně: úseková soutěž. Čtyři úseky, omezený čas. Špatně se rozkládá síla, když netuším, co mě čeká, a hlavu drtí myšlenka, jestli to vůbec stihnu. A do toho tlak nováčka – neztrapnit se a dojít do cíle.
Napadá mě, že pokud to bude totální fiasko, prostě o tom nenapíšu článek a budu dělat, že se nic nestalo. 😊
Ale čas nadešel – stojím připravený na startu. Láhev na zádech, rukavice povinně na rukou.
Start.
První úsek
Připojit dvě hadice B na cisternu a rozvinout je. Čára pro odložení proudnic je ve vzdálenosti 75 metrů.
OK, pohoda... vlastně ne. V půlce už to pohoda není. Konec už spíš šmatlám a tahám, co to dá, ale proudnice pokládám na značky, obíhám kužel a hurá na motání hadic. Klouzavé potvory! Motám radši na jistotu, aby se vešly do bedny. Daří se – a můžu proběhnout prozatímním cílem.
Výhoda úsekové soutěže? Čím rychleji zvládneš úsek, tím delší máš „odpočinek“. Další úsek musím odstartovat šest minut po prvním.
Druhý úsek
Už po startu mám pocit, že se mi chce oběd vrátit na svět. Ale musím to zvládnout. Hammer box – sto úderů. Pak tunel a proběhnutí tam i zpět s plným hasičákem. Zatím to jde.
A teď největší strašák dne – „mrtvý chlap“. Od rána se ho děsím. Slovensko – země neomezených možností. Figurína má 80 kg a podmínka zní jasně: „Mosí sa prenést na plecách.“ Někteří ji elegantně postaví a nahodí na rameno. Já ne – volím klasiku: lehnout, převalit se a namotat si tu bestii kolem krku.
Zvažuji, které rameno použít. Na kolena, zvednout… paráda! Jakmile je na zádech, mám vyhráno. Tedy – skoro.
Následuje třímetrová bariéra. Tu mám rád. Jenže rukavice kloužou po laně a síly v rukách mizí rychleji než motivace. Dostávám příkaz ukončit pokus. Po žebříku nahoru, mačkám tlačítko – bez pocitu uspokojení. Skoro brečím. Tak hloupě skončit…
Naštěstí nedokončení za půlkou úseku znamená jen penalizaci, takže mohu pokračovat rychlým krokem k hasičské zbrojnici, kde mě čeká další část.
Třetí úsek
Odpočinek? Co to je? Sotva zapínám přilbu, už stojím znovu na startu. Tempo je vražedné. Na otázku „Připraven ke startu?“ klasicky odpovídám: „Ne.“ A klasicky slyším výstřel.
Tak jo.
Dva plné kanystry – obejít kužel. Postavit dva žebříky a opřít je o stěnu. Zatím dobré.
Stojím pod požární věží, karabina na opasku, šlapu po každé šprušli do druhého patra. Závaží na laně – vytáhnout nahoru. A zase ty proklaté rukavice. Ruce už ani necítím, tahám závaží přes hranu okna, házím ho na podestu. Slézám zpět, odepínám karabinu (mimochodem, její obsluha vyžaduje vysokou školu), a nakonec našroubuji špičku na proudnici. Tahám za šňůru, zastavuji čas.
Rychle přezout do tenisek, nasedám na čtyřkolku a mířím přes město k nejvyšší místní budově.
Čtvrtý úsek
Tady už mám něco natrénováno. Po schodech až do desátého patra. Snažím se pomáhat si zábradlím, ale než se nadechnu, jsem v šestém. Ani nevím jak – možná některá patra prostě chybí.
V desátém patře nikde nikdo. Na uzavřeném schodišti mě přepadá úzkost, že jsem se snad ztratil. Cíl mě ale čeká až v jedenáctém.
Tlačítko. Hotovo. Svléct se musím sám – ale mám to za sebou.
Obrovská zkušenost. Stálo to za to.
Nebýt té bariéry, mohl bych s klidným svědomím jít do hasičského důchodu. Takhle musím pokračovat dál.
Končím s celkovým časem 9:23,86 a umístěním 8. z 12 soutěžících v kategorii 30–40 let.
🏁 Oficiální výsledky Brezno 2025
Zapsal: P. Čech