Hezké datum, hezký slunečný den – hasičské auto je třeba občas trochu protáhnout, a tak si v neděli 25. května v ranních hodinách dávám výlet do městečka Vítkov na Opavsku, kde se koná druhé kolo Zlínské ligy železných hasičů.
Startovní listina je téměř do posledního místa naplněná. Soutěžící se postupně scházejí a připravují na svůj čas. Běží se paralelně – dvě dráhy a dva bojovníci proti sobě – a pokud jsou výkonově podobní, přináší to zajímavou podívanou.
I já se připravuji na start – obléct se, vystrojit, hodit se do zdánlivého klidu. Proti mně neznámý soupeř, popřejeme si štěstí a čekáme na startovní výstřel. Nečekaně vybíháme současně, ale už na první překážce – hammer boxu – jsem rychlejší, nechávám soupeře za sebou, běžím sám a bojuji. Bariéru skáču na jedničku, tahám figurínu i kanystry. Oproti jiným mě nepřekvapí motání hadice v ruce – mám natrénováno ještě ze žáků a dobře si pamatuji štafetu dvojic.
Ale tahání pneumatik naplněných kamením po žulových kostkách do kopce… to už je trochu problém. Zkouším, tahám, nakonec najdu způsob, ale každá vteřina je drahá a ty cenné desetinky utíkají. To nejhorší ale teprve čeká – 112 metrů běhu do kopce. Táhnou mě kluci, vlastně soupeři, kteří běží se mnou a popohánějí mě. Metry do cíle se zdají být nekonečné. Vím, že až tam dojdu, zbavím se všeho, co mě hřeje a tíží. Poslední kousek. Tlačítko. Pro sebe jsem vyhrál – doběhl jsem.
Možná jsem mohl někde víc zabrat, možná běžet rychleji. Teď už na tom nesejde. Čas se zastavuje na hodnotě 158,38 sekundy a v našlapané konkurenci si odnáším 10. místo – přesně uprostřed tabulky.
- vysledkova-listina-muzi-nad-35-let-vitkovPDF 194.59 KB
Zapsal: P. Čech