Dne 18. 7. 2026 se na Slovensku opět potvrzuje, že je to země neomezených možností. Přesně tímto heslem se totiž řídí pořadatelé pátého kola Zlínské ligy železných hasičů ve slovenské dědině Korňa. Dávají si záležet a připravují trať, na kterou se jen tak nezapomene. Když při prohlídce padá věta: „Jste železní hasiči, tak trať lehká být nemůže,“ je jasné, že to bude stát za to. I když na první pohled to nevypadá nijak náročně.
Ale to už stojím na startu. Sluníčko praží, já oblečený jako v prosinci, kdy mrzne, až praští, a pot mi teče po zádech. Taktika? Dostat se do cíle. Přede mnou je devět překážek, jejichž náročnost postupně stoupá.
Nádech, start… Připojuji a tahám hadice. OK, to jde. Motání hadice B – hlavně hezky. Moc se jí nechce, musím jí neustále pomáhat, ale nakonec je v bedně. Kaiser box – konečně si ho poprvé v kariéře můžu zkusit. Ohoo, čekal jsem to mnohem horší, jde to skoro samo. Obíhám kužel a vím, že tohle byla jen rozcvička.
Figurína. Celkem 40 metrů, než bude v bezpečí. Tady trestné vteřiny nejsou, ale jsou to nekonečné metry. V hlavě mám tolik sprostých slov! Všechny pro tentokrát polykám. Konec, můžu ji pustit. Teď je ta chvíle, kdy mě definitivně opouštějí nohy. Ta tlustá mrcha, která si snad ani neváží záchrany, mi je naprosto odvařila. A to jsem teprve v půlce! Při převracení pneumatiky se snažím odpočívat. Ruce zamatlané od bláta, ach jo.
Už přede mnou není žádná zatáčka, jen rovinka a všechno vidím před sebou. Do každé ruky 25 kg a 10× vyšlápnout na 30cm schůdek. Tohle už jsou doslova schody do pekla a s láskou vzpomínám na mrtvolu, kterou jsem měl ještě před chvílí v náručí. Prošlapat pneumatiky… Potupně a pomalu do každé šlapu a packuju, jako bych někde cestou zapomněl francouzské hole. Nohy odmítají poslušnost, hlava nefunguje. Téhle chvíle jsem se děsil už od startu a kvůli ní jsem se neodvážil napálit to hned od začátku. Slováci prostě nejsou normální.
Dvoumetrová bariéra téměř na konci, po tom všem. Od prokletých Kostelan se jí prostě bojím. Můžu se dvakrát vrátit a vzít žebřík, ale k tomu dostanu 30 vteřin penalizaci. Přesně slyším rozpravu ze začátku: „Jste železní hasiči, kdo nedá bariéru, nemá tady co dělat.“ Zastavuju se. Nádech a vyndávám poslední síly, které v nohách už dávno nemám. Výskok, přitáhnout, noha. Je moje! Můžu si říct: je to dobré.
Kladivo, posledních 30 úderů. Už nemám sílu reagovat na pindy okolí, ať přidám a nezpomaluji. Kdybych mohl, tak asi přidám, ne?! Mít sílu, hodím po nich to blbé desetikilové kladivo. Mají štěstí. Čtyři kroky, tlačítko a CÍL.
Tak tohle byla poctivá cesta peklem. Nejsem na to hrdý, ale nestydím se za šmatlání přes pneu – dal jsem do toho všechno, co jsem mohl. Byla to pořádná jízda. Jízda, která trvala přesně 3 minuty a 45,57 sekundy. Jízda, kterou jsem si vysloužil 7. místo.
Příště to bude přece jen chtít víc zabrat!
▶️ Spustit video: Zlínská liga železných hasičů – Korňa 2026
Zapsal: P. Čech